.png)
Nevím, kdo z vás to zaznamenal, ale 25. března 2023 zemřel ve věku 100 let Emil Boček, poslední žijící československý pilot RAF. Bylo by tedy dobré si připomenout, co všechno za svůj dlouhý život prožil.
Narodil se 25. února v Brně, kde mimo léta v exilu prožil celý život. Jeho cesta k RAF byla podobná jako u mnoha ostatních československých pilotů. V roce 1939 utekl z protektorátu a vydal se tzv. Balkánskou cestou do Bejrútu. Poté se účastnil letních postupových bojů ve Francii v roce 1940. Po přeplutí do Británie nejdříve skončil v táboře v Cholmondeley, odkud si podal žádost o převelení k letectvu. Zde pracoval zprvu jako mechanik, dokud se po pilotním výcviku v roce 1942 nestal jedním z nejmladších československých pilotů v RAF.
Do konce války nalétal přes 73 hodin.
Po návratu do vlasti si otevřel dílnu na opravu motocyklů, aby se však vyhnul perzekuci po roce 1948, sám ji odevzdal a stal se zaměstnancem v Mototechně. Oženil se v roce 1951 s Evou Svobodovou, od roku 1953 poté pracoval jako soustružník až do odchodu do důchodu v roce 1988. Po celou dobu se snažil nedat režimu jedinou záminku pro další perzekuci, která mu jako ‚‚imperialistovi‘‘ neustále hrozila. Po převratu byl povýšen zpět do hodnosti kapitána a postupně byl povyšován až do funkce armádního generála ve výslužbě.
Mezi jeho nejvyšší vyznamenání patří Řád Bílého lva 1. a 3. třídy, má jich ovšem daleko více.
Hrdinů jako byl Emil Boček stále ubývá, proto bychom na ně neměli zapomínat.
Antonín Prokůpek