.png)
Jako historickému nadšenci je pro mě obrovská zábava zjišťovat si historii míst a budov které znám. Když jsem ovšem nenašel nic kloudného ani o chlumecké Základní škole, ani o našem domě ze 40. let, tato záliba mě opustila. Až s přestupem na gymnázium (shodou okolností gymnázium Boženy Němcové) jsem se této záliby opět chytil.
Poté, co mi šéfredaktorka časopisu poslala rozhovor se dvěma staršími pány kteří zde navštěvovali základní školu, rozjelo se mé myšlení naplno: Jak to tady asi vypadalo v takových padesátých letech?
To mi vnuklo nápad, podívat se do této doby soudruhů a soudružek pomocí příběhu.
Představme si chlapce, může se jmenovat třeba Jakub, a tenhle Jakub se narodil v roce 1950 tady v Hradci. A teď si představme, co asi tak zažil za jeden školní den.
Hned první hodinu ho z přírodopisu vyzkouší soudruh Novotný, z kterého mají všichni studenti děs.
O přestávce ho pak zdrží soudružka učitelka Falcová, které musí pomoci zdobit nástěnku socialistických velikánů. O velké přestávce svede se spolužáky bitvu houbou, což je jejich nejoblíbenější zábava. Při hudební výchově zpívá falešně, a tak dostane pohlavek. Aby se dostal dříve na oběd, nahází s kamarády ostatním třídám boty na hromadu.
Představa pokračuje. Nyní se ovšem přesouváme do přítomnosti. Jakubovi už je přes 70 a jde se na dni otevřených dveří podívat na svou bývalou školu. A co nevidí. Ze školy je gymnázium. Mají tu i výtah a docela pěkné šatny ,ne jen lavičky. Nu, proč ne. Zjišťuje ale i změnu studentstva. Jejich zábava už nespočívá v házení po sobě houbou, přestávku obvykle tráví zíráním do mobilního telefonu, kde si posílají gify s kapybarou nebo vyvíjejí jinou užitečnou činnost. Vidí i skupinku studentů kteří jsou radostí bez sebe protože na ulici vidí paní venčící gottingenské prase. Časy se mění. Něco však zůstalo stejné. Jen se to jinak jmenuje. Člověku, který vás tasí u tabule se neříká soudruh učitel, ale profesor!
Antonín Prokůpek