.png)
Každý ví, že když máte jedničku, jste borci. Každý taky ví, že když máte 5, spolužáci vás na těch 10 sekund odsoudí. Pak tam zbývají 2, 3 a 4, ty většinou nikdo neřeší. Všichni si všimnou jen, když máte 5, protože konečně je někdo ten špatný. Není to navždy, je to jen stigma několika sekund, ale i tak na tu malou chvíli vaše známka určuje, kým jste. Na tu malou chvíli, kdy jste za ty, kdo tuhle bitvu prohráli. Ať máte 5, protože jste se neučili, nebo protože vám to nesedlo, je to úplně jedno. Máte pětku. Máte několikasekundové stigma.
Pokud máte pocit, že nějaká čísla, ať už jakákoliv, vědí, čím si procházíte nebo jak se cítíte, pak úplně chápu, že řešíte každou dvojku na vysvědčení jako konec světa. Samozřejmě jsou tady i ti, kteří známky potřebují na nějakou vysokou, nebo k tomu mají jiné podobné důvody. Tam to chápu doopravdy. Ale pokud jste zatím jako já, vaše známky se tenhle rok nikam posílat nebudou, maximálně babičce, pak nechápu, proč čísla určují kým jste. Před pár měsíci mě přesně tahle otázka napadla a řekla jsem si, že se prostě zkusím přestat stresovat. Byl to nekonečný kolotoč učení se do noci, únav a bolestí hlavy, protože toho bylo moc. Ne, že bych přestala investovat čas do učení, ano stále se učím, ale místo nějakých čísel pro mne začala být priorita, co si z toho vezmu. Už nechci umět všechno jako nějaký papoušek, co má z písemky plný počet bodů, ale podstatu věci nechápe (pokud to není fyzika, na tu se to nevztahuje 😂). Chci pochopit jádro pudla. Není pro mne důležité, jakou známku si odnáším, ale spíš co nového jsem si do života přinesla.
Úplně rozumím tomu, že každý má tohle jinak, ale můj pohled mi zpříjemnil život, tak ho s vámi sdílím. Známky jsou jen čísla :) Ani pětku, ani jedničku nikdy nikdo neviděl, stejně jako jednorožce, tak se mějte.
Soňa Kleinerová