.png)
Skoro vždy se na nějaké škole, ať už na základní, střední či vysoké, najdou nadšení mladí žurnalisté, kteří si chtějí založit svůj vlastní školní časopis. Tak tomu bylo i na naší škole, a proto se pojďte společně se mnou podívat do historie školního tisku na GYBONu. Možná se vaši rodiče začetli do některých a my budeme moc rádi, když se s námi podělí o jejich zážitky s nimi!
Abychom si mohli přečíst první studentský časopis vydávaný na naší škole, musíme otevřít stránky staré 33 let! Ano, počítáte správně. Nejstarší časopis z tehdejšího Gymnázia Šimkova se jmenoval Kvak a studenti a studentky ho začali psát v únoru 1989! Byl psaný na stroji a dnes by mohl mít historickou hodnotu, protože jedno číslo se věnovalo „desetidenní dovolené na chmelu”.
O pět let později (v roce 1994) se začal tisknou Nepravidelný měsíčník GBN, jehož název byl Božena (v) Press(u). Byl obsáhlý, obsahoval články jak ohledně gymnázia, tak kulturní tipy, inzeráty, články o oblíbených umělkyních a umělcích a mnoho dalšího. Ze zhruba stejné doby se nám dochoval časopis Štern (1993-1995), který byl typický svými velkými titulky, drobným písmem, sportovní přílohou a spoustou fotografií.
Po něm následoval na začátku roku 1996 časopis Božena Times, který vznikl na popud tehdejšího profesora Michálka. V tomto časopise jste si mohli přečíst povedené slohovky studentů, také rozhovory, aktuality a pro milovníky luštění tu čekaly osmisměrky a křížovky, za jejichž vyluštění jste mohli vyhrát pěkné ceny. Posledními časopisy 20. století na GYBONu byly Krupicová kaše a Lečo. Název mohl napovědět, že v časopisu se krom tradičních článků a rozhovorů (mimochodem i se skupinou Chinaski) především zpravovalo o kuchyni Boženy Němcové.
První časopis jednadvacátého století vyšel již roku 2001. Jeho jméno bylo Ad absurdum a čtenářúm nabízel rozhovory s učiteli, známými osobnostmi, úryvky z beletrie a samozřejmě studentskou tvorbu. Další pak byl časopis Listy z GYBONu po němž o rok později začal vycházet časopis ze života opic aneb Gyboni vpřed. Redakce tohoto časopisu si vždy zvolila konkrétní téma, na nějž se zaměřila. Opět si své místo našly rozhovory, články z GYBONu, křížovky a tematické ilustrace.
Roku 2009 spatřil světlo světa časopis Punkl. Lidé si ho mohli přečíst na internetu, což nebylo v té době zvykem. V letech 2010-2011 vyhrál celostátní cenu Časopis roku. Kontaktovali jsme jeho šéfredaktorku Evu Soukeníkovou, která se nám svěřila s mnoha zákulisními informacemi a hlavně, co zde v něm vycházelo:
„Ten nápad vznikl tuším někdy v sekundě, kdy jsme v rámci češtiny vymýšleli celotřídní časopis, každý něco přispěl a dohromady jsme to dávaly víceméně já s Ester. Hrozně nás to bavilo, tak jsme si řekly, že vymyslíme fakt školní časopis. Celý jsme to udělaly fakt „na punk“, rodiče nám tehdy pomohli zaplatit doménu, protože jsme se rozhodly to dělat jen online, už tenkrát byl print na ústupu a bylo to vlastně i dost drahý. Grafiku a webovky nám tehdy udělal můj starší brácha, daly jsme dohromady redakci lidí, o kterých jsme věděli, že rádi píšou a že se rádi zapojej. Většina byla z našeho ročníku, pár mladších. Bylo nás asi pět stálých členů redakce, Ester do toho ještě fotila. Vymýšleli jsme spoustu témat, věcí, rozhovorů, prostě co nás bavilo, o tom jsme psali, editovali jsme si to navzájem a hrozně se na tom naučili. I co se pravopisu nebo stylistiky týče. Celej ten projekt byl ale celou dobu, co jsme na něm dělali, fakt punk. Proto i ten název byl hrozně příznačnej. Měli jsme rádi Boženu Němcovou a punk. Co si tak pamatuju jako nejvýraznější věci, co jsme napsali, byla třeba reportáž z Futura (tehdy to byl Carrefour a všichni tomu říkali Kár, fakt nevim, jestli je to tak furt:)), dělali jsme rozhovory s muzikantama, který přijeli na koncert do Hradce, měli jsme i press vstupy třeba na Majáles a dělali z toho spoustu článků. Velká perlička je, že jsme někdy ve třeťáku tušim, dělali rozhovor s ministrem školství, jeli jsme za nim normálně do Prahy do Poslanecký sněmovny. To byl fakt gól.
Jak tehdy ještě všichni dělali časopisy postaru a v tištěný formě, náš online magazín byl vlastně dost inovace a rarita. A asi i proto jsme dvakrát vyhráli celorepublikovou soutěž o školní časopis roku. Měli jsme to hrozně rádi, fakt jsme se na tom kreativně vyblbnuli, na redakční porady klidně vstávali ráno na sedmou, abychom stihli vyučování. Klidně se pohádali o tématech, o titulcích o všem možným.
Po tomto úspěšném časopisu obíhal po Boženě časopis 10 odstínů GYBONu a roku 2016 začali kolovat Strážci Citadely, barevně tištění a pěkně uspořádaní.
Napadá vás otázka, jak to bylo s naším časopisem? S nápadem, přišla Soňa Kleinerová z tehdejší 1.A. První redakční schůze byla již v květnu 2021. Ke spuštění webu došlo téhož roku v listopadu. A tak nám náš časopis funguje dodnes. Jenom nám postupně ubývají redaktorky. Proto vás vyzývám, jestli náhodou o někom nevíte, nebo dokonce vy sami jste nadaní, neváhejte vyhledat výše zmíněnou šéfredaktorku a předveďte nám, co umíte!
Ondřej Březina