V Č2 je to akustické, ale plus ještě se tam v létě udusíte

Rozhovor s Ivo Martinem, učitelem češtiny, ZSV, člověkem, co má doma obrovský archiv novin a mimo jiné vášnivým fotografem.

*poposunutí mobilu blíž k němu, TAK JÁ

NAHLAS TROŠKU ALE MNĚ SE NECHCE! Tohle je přirozené pro mě. Ta únava, za těch 40 let, ten hlas se namáhá. Celá společnost dneska mluví tak halabala.

Koukáte se někdy na televizi? Nějaké filmy? Seriály?

Nedívám. Když už teda něco, dívám se na youtube na písničky.

Jaký písničky?

Černý.

Ale nejen, taky Led Zeppelin, Pink Floyd, Deep Purple, AC/DC a tak no.

Buď černošskou opravdu, nebo art rock.

Když jsme u zájmů, co máte rád na učebně Č2?

Strop.

To je naprosto klíčové pro mě. Akustický podmínky jsou tady hrozné. Je pravda, že před deseti lety byl nejen strop, ale i stěny v M2 ošetřeny a akustika se tam výrazně zlepšila. Já tam teda neučím, ale kde učím, je Č2, díky panu řediteli, který mi už více než pět let dává úvazek do jedné jediné učebny, a to je ta Č2. Ale ještě je jedna akustická učebna, a to je IVT, i když tam je paradoxní, že na IVT se asi spíš nemluví…

Krom Č2, co vás ještě na profesi učitele baví?

V Č2 je to akustické, ale plus ještě se tam v létě udusíte. Já už se tam udusil tak 200x. Tak ještě 3x se udusím a pak už se nebudu dusit, protože tam je strašný teplo. A větrák se nedá spustit, takhle je čudlík, že jo, a klimatizace, nebo ne klimatizace, ta je drahá, ale větráček jede. Když se ten vzduch alespoň trošku točí, tak je to přece jenom lepší.

No jinak obecně na kantořině se mi líbí, že když je říjen, tak si každý student spočítá víc nemocí než za to mé půl století nebo tak. Vracím se k tomu, že mám rád studenty. Jsou pro mě inspirací.

A takže opravovat písemky vás nebaví?

Ne, vím, že to bez toho nejde, ale je to součást práce. Je fakt, že já ty písemky dělám dlouhý. Já mám ty témata taky rád, tak se na to v písemce chci zeptat, ale pak si vždycky říkám: “Proč jsi to tam dával?!”, protože to jsou soboty a neděle opravování furt a furt. Já neopravuju asi tak čtyři víkendy v roce. A to je září, když se ještě škola tak rozbíhá, a únor, končí pololetí atd.

I když vám asi opravování bere energii, jak to že máte tak silnou imunitu? Co pro to děláte?

Doktor mi říká, že jsem hříčka přírody. Je fakt, že nikdy jsem nebyl nějak zvlášť nabalenej. Jsem žil patnáct let v Trutnově, tam je zima. Já jsem si teda nevšiml, že je zima. Když jsem byl malej, tak mě mamka vzala venku za ruku, ona měla ruce (smích). To je jasný, že měla ruce, já myslel rukavice. A ona říkala “ty mě hřeješ”. Já jsem neměl žádný rukavice, a stejně jsem měl teplé ruce. Je pravda, že se snažím otužovat, dělá mi to dobře i na psychiku. Takhle už léta letoucí, za každého počasí jezdím na kole, chodím plavat pravidelně a máme takové stavení, které by chtělo novou střechu, tam je hodně práce. Je to na venkově a venkov znamená hodně práce. Chodím včas spát. Důležité jsou takové ty zásady jako najíst se, odpočívat, umět odpočívat a nenabalovat se. A ještě teda chodím plavat, což je dobré v mém věku, protože člověk se cítí, jakože ještě úplně nepatří do starého železa.

Myslíte, že kdyby se to sečetlo, že už jste na kole objel celou zeměkouli?

Těžko říct, ale dalo by se to asi nějak spočítat. Já jsem skočil na kolo roku 81, od té doby, co jsem nastoupil na Gybon v roce 88, jezdím na kole i sem. To je 42 let. A je fakt, že za těch 42 let jsem jel dohromady tak 100x autem, protože jsem rozvážel jablka. Takže když jsem vezl několik desítek kilo, několikrát po sobě, tak jsem nejel na kole, ale jel jsem autem.

A odkud máte sandále, se kterými na kole jezdíte? Jak dlouho je máte?

Mám je dlouho. Já jsem ten typ člověka, který když si oblíbí nějakou věc, tak ji roztrhá a pak si koupí novou a zas ji má velmi dlouho a pak ji zase roztrhá a tak. Snažím se vystačit s málem. Kromě knížek teda, knihy, to je moje vášeň. A noviny. Furt něco stříhám, lepím, archivuju a tak. Mám sešity z roku 80. Mám doma metráky sešitů a ty si dělím. Sešity, které se týkají literatury, jiné kultury, umění, architektury, domácí politiky, zahraniční politiky, jiné - třeba filozofie, náboženství. Mám velikánskej archiv léta letoucí. Někdy se k tomu vracím o prázdninách.

I když máte takhle velký archiv, chodíte někdy do knihovny?

Ne. Já mám těch knížek tisíce doma.

Je nějaká knížka, která vás ovlivnila?

Povídky Franze Kafky samozřejmě. Já budu chvilku přemýšlet. Opravdu mě hodně ovlivnila kniha Hermanna Hesseho Stepní vlk. Pak jsem se dostal k dalším jeho textům, žádný ten text mě nezklamal. Hesse umíral v roce 62, tak jsem si říkal, jestli jsme se nemohli potkat. jestli jsme byli třeba tři dny na světě ve stejný čas. A ještě Čechov, povídky. A taky Dostojevského Zápisky z podzemí.

Prý vás na gymplu J. K. Tyla poznamenala latina, přineslo vám to něco?

Docela dost. Používám to ve výuce. V etymologii slov hlavně. Bavilo mě to. Učil to pan profesor Koupil, byl to takovej prvorepublikový kantor. Byl to pedant, ale naučil. Rád na něj vzpomínám.

Prý vás baví taky fotit, co nejraději fotíte?

Rád fotím mraky, to mě baví. Jsou proměnlivý. Já bydlím v 6. patře a mám velikánský okno směrem na západ. Takže západy slunce a nejen to, obecně mraky. Strašně moc mám rád vodu a mraky, to je něco úžasného. Dívat se do řeky nebo na mraky je vzrušující. Ono to je a zároveň není. Voda je a zároveň skáče. Ta vlna, kterou jsem viděl před půl vteřinou už je úplně jinde. Stejně tak mraky, ty vytvářejí takové zvláštní konfigurace a podporují fantazii. Západy slunce jsou zase všelijak barevný, trošku citronové, pak je tam malinko meruňka, kousíček maliny a tak dále.

Kromě mraků ještě docela rád fotím zátiší, detaily a tak. Lidi, já jsem fotil furt pro školu teda. Ale je pravda,že v posledním roce moc ne, takovejch dvacet, dvacet osm let jsem fotil intenzivně.

Nějaký vtip na konec?

Já vtipkuju furt, ale žádnej vtip na konec mě nenapadá. Já přebírám spoustu tříd, tak se setkávám se spoustou studentů. Každý rok maturuju, ale letos tedy poprvé a naposled ne. Ale to je teda poprvé od té doby, co jsem sem přišel, co nematuruju. Výjimečný rok, výjimečný. Můžu si na své triko napsat rekord, nebo to je takové divné, ale měl jsem 108 maturantů za 14 dní jednou. To byly třídy třeba 38 studentů a já jsem dostal tři třídy třeťáků na češtinu, a to byly tolikahlavé třídy a v roce 90 jsem měl tolik maturantů. Ta maturitní práce byla tak plus mínus čtyři stránky, 4x108, tedy prakticky 500 stran opravit. A pak tedy 108 lidí za 10 dní vyzkoušet. Bylo by to za 14, ale v sobotu a v neděli se nezkouší. Maturita se výrazně proměnila. Státní chce v podstatě říct jen “Franz byl Kafka” a to já říkám, že mě nezajímá.

---

Soňa Kleinerová