.png)
1. Jezdíte ráda na kole?
Ano velmi, pokud to jde. Jezdím od jara až do kruté zimy.
2. Jak jezdíte do školy, když ne na kole? Pjéšo:)?
Ano, já pěšo, protože bydlím na Slezském Předměstí, mám to kousek, takže
většinou pěšky opravdu. Lítačku mám, ale používám ji minimálně.
3. Parkuje svoje kolo před školou?
No, ono to není před školou, ale vlastně za školou, protože učitelé tady mají
zezadu kolárnu a já to opravdu nedávám do kolárny, nechávám ho nahoře.
Ještě mi ho nikdo neukradl, tak doufám, až skončí rozhovor, že přijdu a bude
tam.
4. A jakou barvu má?
Červené, červenobílé. Jsem vidět…doufám. :)
5. Děláte nějaký sport?
(úlek) Tak sport teď jako aktivně asi ne, ale ráda tancuju a to je taky sport,
Že jo. Chodím jednou týdně tancovat a jinak spíš jenom procházky, kolo…
ráda jezdím na kole, jo.
6. Máte taky nějaký vztah k přírodním vědám, nebo jenom k těm
humanitním?
Tak asi humanitní převládají, to je jasné. Ale přírodní vědy, no… mám ráda
přírodu, tak asi v tomto ohledu ano, ale že bych si pamatovala, něco víc než
H 2 SO 4 a “-ný, -natý, -itý, -ičitý”, to nevím. A z fyziky, vlastně to jediné, co
potřebujete, je pára nad hrncem, a že se nespálím, že si musím dávat bacha,
že to pálí.
7. Čtete spíš prózu nebo poezii?
Tak to obojí, to asi není, že bych jedno vyhraněně ano a druhé ne. Já čtu
oboje ráda. Mám ráda poezii, takovým mým oblíbenými je něco od Mikuláška,
nebo Jan Skácel, to mám ráda hodně. Seiferta miluji, to už taky asi postřehli
studenti, ale čtu všechno, si myslím.
8. A jaká knížka vám teď aktuálně leží na nočním stolku?
Teďka aktuálně mi tam ležel Cizinec, protože jsme to měli mít ke čtenářské
besedě, tak jsem si to musela přioživit trošku. Teď momentálně se asi budu
chystat na knížku o Toyen. Mám ji půjčenou od paní profesorky Zemanské a
ještě jsem se k ní nedostala, takže to půjde:)
9. Je nějaká knížka která vás ovlivnila?
Někdy v životě ano, určitě. Hodně mě ovlivnil třeba Egypťan Sinuhet, to jsem
četla jedním dechem. Nebo je to knížka Alchymista, nebo Pastýřka
putující k dubnu a další. A třeba ten Egypťan Sinuhet - ona ještě pak je taková
kratičká knížka Čtyři západy slunce a ta je takovou třešinkou za tím
Egypťanem.
10. A když jste byla v našem věku, co jste nejradši četla?
Tak asi jsem četla povídky. Ono to je schůdnější číst nejdříve ty kratší útvary,
protože tak se nějak asi získá láska k četbě, protože když před vás postavím
bichli Egypťan Sinuhet - má osm set stránek - tak vás to může odradit tím
rozsahem, a tak proto vždycky doporučuju nejmenší, nejtenčí možné. Co se
pro nečtenáře týče, je třeba Všechno co potřebuju znát, jsem se naučil v
mateřské škole. To jsou například příběhy na jednu dvě stránky, to můžete
číst v autobuse, při jízdě na kole, prostě furt můžete mít tuto knížku. Ten
příběžíček, i když už jste úplně mrtví před usnutím, tak prostě ty tři stránky
zvládnete přečíst. Tak od toho kratšího pak k tomu rozsáhlejšímu.
11. Máte ráda Boženu Němcovou a její literaturu?
Mám ráda Boženu Němcovou. Opravdu to byla asi řekněme progresivní žena
ve své době, to rozhodně ano. A bylo i hodně dokumentů o ní vytvořených.
Mám ji ráda, asi určitě jo.
12. Jednou jsme četli rozhovor s expertem na školství, který říkal, že by
bylo nejlepší, kdyby byla zrušena víceletá gymnázia. Co si o tom myslíte
vy?
Tak, já tento názor rozhodně nesdílím. Nejenom to, že bytostně jsem tady sto
padesát let na Gymnáziu Boženy Němcové a jsem na šestiletém gymnáziu,
ale domnívám, že když jde dítě na osmileté gymnázium, tak to za něj
rozhodnou více méně rodiče. Ono vůbec nemá ještě představu, že bude
studijní typ a chce studovat, a nevím co všechno. Kdežto, když je ten student v
sedmičce a rozhoduje se na osmičku, devítku plus další čtyři roky, tak
tam už přece jenom to je markantnější. Už žák ví, jestli chce jít studovat, nebo
ne. Já se domnívám, že tady už to uvědomění studenta je, takže rozhodně
jsem pro šestileté gymnázium!
13. Po kolikátý (za těch sto padesát let) jste třídní učitelka :)?
Já jsem byla fakt hodněkrát! Úplně spočítané to nemám, ale protože já jsem
třeba naskočila do nějaké třídy a přebírala jsem tu třídu ve třeťáku, nebo tak.
Prostě jsem byla fakt hodněkrát. A předpokládám, že teď už, protože v
letošním školním roce se svojí 6. A maturuji, to je asi moje poslední třída jako
třídní, ale uvidím, co bude potřeba ještě pomoct.
14. Co vás tady nejvíce baví či nebaví?
No tak kdyby mě to tu nebavilo, tak bych tady nemohla být. Protože jsem tady
těch sto padesát let, tak mě to tady asi ještě pořád baví! Baví mě opravdu
práce s žáky, se studenty, to vás v každém případě nabíjí. Jestli sem tam
nějaký mráček, že s některým studentem nevycházím dobře (není jich
mnoho), ale prostě může to nastat, tak mě to může otrávit na nějakou chvilku,
ale já mám práci a učím ráda. A miluju češtinku i výtvarku, takže prostě obojí
dvojí je vlastně moje profese, to se mi líbí a ráda pracuju tady na gymnáziu.
Mám to moc tu ráda!
15. To je fajn. A kterou učebnu máte nejradši?
Ráda chodím do výtvarky. Ona je taková uklizeně neuklizená. Tam je prostě
tvůrčí prostředí. Pak docela ráda učím v Č3, ta učebna mně přijde sympatická.
A pak asi kdekoliv. Někdy je to akorát horší v multimediálce, protože pak přes
ty obrazovky nevidím na žáky.
16. Chodíte do školního bufetu? Co si tam nejčastěji kupujete?
Nechodím moc často, ale když tam jdu, tak mám hrozný hlad a nevidím hlady,
tak všechno, co tam mají, bych si koupila ihned. Ale mám ráda, tam mají třeba
takové ty toasty, nebo takové zapečené něco. Polívku jsme si tam ještě
nedávala, ale pan kolega Lehar ano a vždycky mu chutnala, tak musím někdy
ochutnat i polévku. A někdy se mi tam líbilo, když jsme tam šli v pátek třeba
okolo dvanácté, tak se v uvozovkách doprodává za slevu a to jsem si třeba
koupila i dva koláče domů, ke kávičce.
17. Víte o tom, že na školním dvoře nejsou nikdy vytrhané kopřivy?
Na školním dvoře kopřivy, aha! Tak kdo by je měl vlastně trhat? Jestli pan
školník by měl vytrhat každou jednu kopřivku zvlášť, nebo jestli by měl jít
student brigádně?
18. Říká se o vás, že máte skvělé pracovní nasazení, je to pravda?
No myslím si, že snad ano, že se snažím v té hodině nebýt za leklou rybu. Já
se snažím získat na tu moji stranu toho, co jim předávám, tak i ty ostatní
studenty. Asi se snažím je strhnout k výkonu, nebo k nějakému bádání,
„vědání“.
19. Rozčílil vás někdy někdo?
Asi dvakrát se to stalo. Ale už si to úplně nepamatuji. Rozčílila jsem se v
minulém školním roce při posledním zvonění, kdy jsme upozornili maturanty,
že si nepřejeme cákání vodou, polévání octem atd., protože byla jedna
holčina, co měla alergickou reakci a musela pro ni přijet maminka. Když na to
upozorním, že by to nemělo být a just to udělají, tak to mě teda rozčiluje. To
jsem i zahalekala do rozhlasu: “Maturanti okamžitě ven ze školy!” a zlobila
jsem se.
Pak co mě zlobí ještě, kolikrát se stane, že přijdou za námi do kanceláře
zástupců ředitele o něco žádat studenti. A přijde týpek, ručičky v kapse,
pomalu nepozdraví a: “Já bych potřeboval, paní profesorko...” tak to mě štve.
Kde je tam ta slušnost? Kde je nějaká etiketa? Takže ruce v kapsách, to
nesnáším.
20. Jaké je vaše oblíbené výtvarné období?
Já myslím, že asi mám ráda moderní, protože tam je větší taková ta svoboda,
že to nebylo svázáno, jako v nějakém období renesance, kde byla přesná
pravidla něčeho, jak se to má zobrazovat, co se má dělat, jak se to má
namíchat, jak má vypadat ten světec apod. To moderní umění je prostě
volnější a každý, byť ne úplně nejzdatnější kreslíř nebo malíř se může
vyšvihnout ve skvělém díle. A to mám ráda, když každý z žáků má prostě
možnost to udělat nádherně!
21. Jakou barvu má číslo tři?
Pro mě tři má fialovou.
22. Jak se vám líbil plenér při výtvarném kurzu v Itálii?
Tyhle akce já mám strašně ráda, protože se mi líbí, když tam pracujeme
spolu, vysvětlíme si třeba techniku akvarelu nebo něčeho. A pak když si
ukazujeme ty obrázky navzájem, tak říkáme: „Toto je nádhera, to se ti
povedlo!” A ten žák má velkou chuť tvořit dál a dál. A mně se to líbí, jsme tam
blízko sebe a ten vztah učitel - žák je takový jakoby trošku potřen, spíš jsme
tam jako přátelé. A to je prostě velmi tvůrčí prostředí, na tohle, mám to moc
ráda.
23. Jaká kultura je vám nejbližší?
Italové jsou asi fajn tou svou srdečností. U Francouzů je to možná trošku jiné.
V Anglii se mi moc líbil jakýsi starodávný řád a tradice, jakou oni ctí. Ale velmi
mile mě překvapilo, že když jsem se s dcerou potulovala po Kanadě, tak tam
to bylo tak, že kdekoliv jsme požádali o pomoc a radu, tak nám pomohli.
24. A kam jste se dostala nejdál (myšleno z hlediska cestování)?
Myšleno z hlediska toho zeměpisného, tak to bylo určitě ta Kanada, v tomto
případě Kanada. A New York.
25. Jak relaxujete? Kde neustále berete tu pozitivní energii?
Já nevím. Měli byste mě vidět okolo sedmé hodiny večer: dosednu a nasadím
tupý výraz. Tupý výraz znamená, že je vypnuto. Může na mě kdokoliv mluvit,
já mu to nezakážu, ale nereaguju. To trvá řekněme půl hodiny denně, ono to
zní blbě, ale relaxuju u nějakých stupidních seriálů, ať už je to Ulice. To je ten
tupý výraz, já něco sleduju, ale vlastně nemám něco, co bych musela vnímat.
Ale jinak samozřejmě relaxuju se svou rodinou, mám dva krásné vnuky. Ono
totiž se někdy říká, že když člověka potká v životě něco špatného, tak ví, že
když se odrazí od toho špatného, tak už musí být veskrze pozitivní, protože
přežil tu hrůzu, která se na něj valila.
26. Víte, pan učitel Lehar nám říkal, že máte moc ráda víno, máte nějaké
oblíbené/oblíbený typ?
Já mám ráda víno, to se o mně asi ví všeobecně. Mám ráda červené víno. A
já si to vždycky ospravedlňuji tím, že když chodím darovat krev, tak abych tu
krev rychle doplnila, tak piju to červené víno. Ale mám ráda víno a já ho
považuji jako takový, řekněme v uvozovkách lék, jako antioxidant. Ale není to,
že bych vypila tři lahve večer vína, to v žádném případě. Mám ráda červené
víno, které je takové hutné, pevné, drhnoucí na jazyku a ještě nejlépe k tomu
kostička čokolády hořké. To je moje taková dobrůtka.
27. Kde víno nejčastěji nakupujete?
Kde víno nakupuju? Tak já hodně víno dostávám, protože všichni vědí, že ho
ráda piju. A jinak mám rodinu na Moravě a tam máme známé vinaře.
28. Jak vypadá vaše rutina, než jdete do školy?
Tak moje rutina je, že se potřebuju jít vyčůrat, ale většinou mě předběhne můj
pes. Takže většinou musím jít dát nejdřív vyčůrat naši Gracinku. Pak snídám
a pak se jdu osprchovat. Odcházím poměrně brzy, s panem Leharem máme
soutěž, nebo se prostě dost často potkáváme před školou a vždycky to je:
“Dneska jsem tě předběhl”. Takže do práce dojdu okolo půl sedmé, sedmé.
My jsme spíš taková ranní ptáčata, protože máme pocit, že toho ráno ještě
hodně uděláme.
29. A já na vás mám takovou poslední, teoretickou otázku:). Když ježkovi je
24 a rychlík vyráží z Brna dneska odpoledne, kolik má vlasů děda
Vševěda, jestliže letí doleva?
No, tak to je opravdu velmi zapeklité, ale kdybych si toho ježka
představila, že on má 5000 až 8000 bodlin, tak určitě mezi ty bodliny se ty tři
vlasy musí někde zaplést. Takže určitě doběhne. A jestli to bude do Brna,
nebo do Prahy, to je úplně jedno:).