Tak co by ti studenti tak o mně chtěli vědět? Ne počkat, otázka je, co já chci, aby studenti věděli.

Jak se má vaše kočka?

Dobře, odkud znáte mojí kočku?

Z online hodin :-)

Tak to bude spíš kocour, tomu bude už 12 let. Máme dva sourozence kočku a kocoura. Maj se asi dobře. Vypadají na míň, než jim je.

Kolik domácích zvířat máte?

No tak kromě koček máme ještě psa. Pětiletého maskota.

A jak se jmenují všichni?

Kocour se jmenuje Ríša, pak kočka, ta má tři jména. Já jí říkám Muci a pejsek je Shelby.

Jaké slovenské slovo vám chybí?

No těch je hodně. Já jsem už 40 let v Čechách, takže si občas zase nemůžu vzpomenout na nějaké slovenské slovo.

Chybí vám nějaká slovenská tradice nebo nějaký zvyk?

Zvyk? No to už je těžké, mně bylo 18 když jsem přišel do Česka, takže jsem si těch slovenských zvyků moc neužil. Zpočátku mi samozřejmě hodně chyběla rodina a pak jsem se víc ponořil do českého života a zvykl jsem si. Myslím si, že mám takovou povahu, že bych se naučil žít kdekoliv. I v úplně odlišných kulturách úplně s přehledem.

A proč jste tedy přešel do Česka

No to je jednoduché, já jsem původně nemínil někam přecházet, ale šel jsem do Prahy do školy. A po pár letech co jsem tady docházel do školy, jsem tady potkal svoji manželku. A vyšlo nám to nakonec tak, že budeme bydlet tady v Čechách. Manželka v Hradci měla rodiče.

V jakém jazyce přemýšlíte?

Myslím, že česky :-)

Máte radši kafe nebo čaj?

No, stoprocentně víc piju kafe. Čaj mám jen příležitostně. Na kávu jsem hodně zvyklý. Skoro si bez kávy neumím představit život. Ne, že bych začínal hned ráno, ale jak strávím snídani, už se poohlížím, kde bych si dal kafe.

A kolik kafí denně vypijete?

Moje norma je tři. Můžou za to tak trochu moje děti. Můžou za to, že jsem to nenavýšil, protože jednu dobu to vypadalo, že i pět kafí denně mi bude málo. Tak se mnou ty děti zápasily, že jsem více méně upustil to první a to poslední. Už několik let se držím těch tří.

Jaké máte vystudované školy?

Budeme se bavit o vysokých školách, předpokládám. Ale maturoval jsem na gymnáziu v Ružomberku. A pak jsem šel do školy do Prahy, na elektrotechniku. Po čase jsem z toho elektra neměl moc dobrý pocit. Tak jsem se snažil hledat něco jiného. Chvíli jsem pracoval v náhradním zaměstnání, než jsem se dostal na jinou školu. Tady v Hradci na matematiku a fyziku na pedagogické škole. A pak už jsem začal učit, tak jak mě znáte. Dřív jsem ještě učil matematiku, ale teď už jenom tu fyziku a IVT.

A potom, když jsem nastoupil sem na gymnázium, tady potřebovali učitele na výpočetku a já jsem ji neměl vystudovanou, učil jsem jí před tím neaprobovaně. Takže jsem musel v 45 letech si ještě dostudovat výpočetní techniku.

Na svých školách jsem v podstatě počítač dnešního typu neviděl. Když jsem chodil na elektrotechnickou fakultu, tak byl jeden počítač ČVUT, patřil fakultě strojní, ale používali jsme ho i my. To už je pro vás, jako bych povídal o 19. století, že jo.

A jak dlouho jste teda tady na škole?

Hmmm, teď uzavírám čtvrt století. 25 let. Začínal jsem jako učitel výpočetky a fyziky, pak jsem chvilku (19 let) dělal zástupce ředitele, a teď jsem se zase vrátil jen k té fyzice a výpočetce.

Jak si zapamatováváte jména žáků?

Asi tréninkem v průběhu praxe, ale žádné pomůcky jsem si dlouho nevymyslel. Dlouho používám zasedací pořádek, takže by se hodilo kdyby žáci byli na svých místech. Protože, když teď zavřu oči, tak vám v těch třídách, co učím, dokážu vyjmenovat, kde kdo sedí. Ale jak se to pomíchá nebo vás potkám na chodbě, tak mně chvilku trvá než si vzpomenu. A lépe než příjmení si pamatuju křestní jména. Takže na jsem se ani nenaučil vykat studentům.

Co vám přijde na fyzice nejtěžší?

No tak víte co, na fyzice je nejtěžší, že tam je těch kapitol hodně. Každý má své oblíbené kapitoly. V těch se rád dovzdělá atd. A pak jsou kapitoly, které já musím brát taky, ale držím se jenom učebnice. Mě od samého začátku bavila mechanika. A pak mám ještě moc rád optiku a motory. Hrával jsem na hudební nástroj, takže mám taky rád akustiku, ale té se bere ve fyzice málo :-(

Jaký hudební nástroj?

Varhany. Jak na ty elektrofonický, tak na ty kostelní.

Hrál jste v nějakém kostele?

Na slovensku v kostelích, pak mě taky zlákali do kapely, takže než jsem odjel do Čech, tak jsem hrál na varhany v kapele.

Byl jste někdy u nějakého většího výbuchu?

Výbuch přímo ne. Z hlediska hluku jsem docela blízko zažil blesk. A takové ty klasické výbuchy s trhavinou, to ne. A ani bych nechtěl.

Kdybyste potkal Isaaca Newtona, na co byste se ho zeptal?

(smích) Toho bych se zeptal, jestli si uvědomil, že když tvořil ty své zákony, jestli měl tušení, že za dalších tři sta let se o něm bude učit ve školách.

Zažil jste někdy situaci, kdy jste si řekl “sakra ta fyzika fakt funguje”?

No tak to je hodně často. Fyzika fakt funguje. Sám sobě si to zas tak často neříkám. Ale občas musím přesvědčovat lidi kolem, aby si něco uvědomili. Třeba mě teď pobavila reklama na chemicko technologickou fakultu v Pardubicích. Pán tam křičí, že život je chemie, tak jsem si říkal “Ále, já jsem si myslel že fyzika. “ Ale člověk jim musí dát za pravdu, že ta chemie vlastně taky. Ale chápu, že každého baví něco jiného, ale měli byste znát od všeho něco. To nemůžete nikdy vědět, co budete potřebovat. Například já jsem na základní škole vůbec netušil, že budu učit fyziku.

A čím jste tedy chtěl být?

No to já nevím. Hodně věcí jsem chtěl. Když už jsem o tom začal víc přemýšlet a mluvit, tak jsem chtěl být ze začátku letcem, to mě nějak opustilo. Tak jsem se hlásil u horské služby. A to jako hodně. Lyžoval jsem, běhal jsem po horách. Chtěl jsem dělat horskou službu prostě. Dost jsme se o tom bavili s rodičema a ve škole. To můžeš být vždycky, udělej si maturitu a potom se klidně můžeš stát horským záchranářem. Asi tak.

Myslíte, že jsme ve vesmíru sami?

Ve vesmíru určitě nejsme sami, ale neumím si představit s pomocí těch našich vědomostí ty jiné bytosti. Ty smysly budou tak posunuté, že kdybychom se potkali tak o sobě ani nemusíme vědět.

Kolik váží kilo peří?

Hmmm, no. Takže kilo peří, kilo železa váží vždycky ten jeden kilogram.

Karel vyráží za svítání z domu autem, je mu 39 let, za jak dlouho dorazí do Osla, jestliže dneska je čtvrtek a venku letí dva velbloudi a jakou průměrnou rychlostí jel, jestliže měl ke svačině jablko?

Dobře, ale tak myslíte, že ho to jablko tak zdrželo? Jestli jede autem, tak si myslím, že když je čtvrtek tak by tam v pátek večer mohl být. (smích)

Jakou největší lumpárnu jste kdy udělal?

Jo, no tak průšvihů jsem udělal dost. Ale teď co z toho vy byste mohli považovat za největší. No největší lumpárnu jsem udělal svojí mamince, že jsem se nevrátil domů. A ještě žije. Maminka ještě žije. A ona vždycky mi přikazovala “Hele ne aby sis tam našel holku v těch Čechách.” a já říkám proč? a ona na to: “Češky neumí vařit.” Tak mám českou manželku, která perfektně vaří. No a tak nakonec já byl přesvědčen, že si tady nebudu hledat manželku, to nebylo v plánu, já jsem chtěl maminku poslechnout, ale znáte to. Ono se to nakonec vyvine úplně jinak. To je taková moje největší lumpárna pro moji maminku.

Co nejradši snídáte?

No, začínám vodou s citronem a pak chleba s čímkoliv. To je taková moje normální snídaně.

Jak budete trávit čas až budete v důchodu?

No já už jsem, ale až nechám učení, tak nějak jsem nad tím ještě nepřemýšlel. Ale těším se na to až si přečtu pár knížek. Určitě, co to půjde se chci věnovat takovým těm zálibám jako je turistika, vnoučata atd. Jednoho syna mám tady v Hradci a zbytek je mimo Hradec, tak předpokládám, že se vypravím i za těmi zbylými.

Jaká knížka vám teď leží na nočním stolku?

Já mám takový ten zvláštní způsob čtení, že občas vidím někde nějakou zajímavou knížku, tak ji popadnu a přečtu ji. Ale mezitím mi přijdou do ruky další dvě a z těch si přečtu kousek. Jsem takový pomalejší čtenář. Kolegové češtináři dokáží přečíst dvě knížky za víkend, to já neumím. Třeba k některým knížkám se ale vracím. Některé knížky si to prostě zaslouží.

Co nejraději posloucháte?

Nejraději asi poslouchám takové ty starší písničky, na kterých jsme vyrůstali. Je to beatová hudba. Klasiku moc neposlouchám, sem tam nějaký ten koncert si taky rád poslechnu. Od Beatles přes Elán - to vy nevíte co je, si myslim. To je slovenská kapela. Nebo Žbirka. Ale klidně i ty dnešní, stane se že mám oblíbenou Chinaski atd.

A oblíbené rádio?

Nejvíc momentálně Blaník. A když jsem za volantem tak Impuls. Ti dobře radí na cestu.

Je něco co byste chtěl aby o vás studenti věděli?

Ooo (smích), tak co by ti studenti tak o mně chtěli vědět? Ne počkat, otázka je, co já chci, aby studenti věděli. No tak asi nejlepší bude, když se dozvíte, že když jsem začínal učit, tak jsem do toho šel s tím, že toto povolání mě umožní být mezi mládeží a že budu moct hodně ze sebe rozdat dál, očekával jsem, že toho zase hodně dostanu od studentů zpátky. Musím říct, že se to povedlo. To znamená, že dnes po těch 30 letech si můžu říct, že jsem vděčný za to rozhodnutí učit.

Používáte nějaké sociální sítě, když jste učitel IVT?

Jedinou sociální síť, kterou jsem si oblíbil je Facebook. Jedna mi stačí.

Chcete něco vzkázat čtenářům?

Pozitivní mysl.

---

Soňa Kleinerová a Tereza Burianová