Baví mě měnit věci

Dalo by se o vás říct, že jste rodilá Hradečanka. Co máte na našem městě nejraději a proč?

Tak určitě jsem rodilá Hradečačka. Naše rodina je po mnoho generací spjata s naším městem a na Hradci mám nejraději to, že je to město, ve kterém mám spoustu přátel, kamarádů, známých a je to město kde můžu v podstatě všude chodit pěšky, na kole, nebo na kolobrndě:)

Jak vzpomínáte na základní školu?

Na základní školu jsem chodila na Bezručovku a vzpomínám na ni velmi ráda, protože to byla škola, která měla velmi dobrou kvalitu a celý druhý stupeň jsem chodila do matematické třídy, což bylo nesmírně dobré v tom, že tam byly děti, které opravdu byly vesměs talentované a vlastně celý ten kolektiv měl poměrně rychlý vývoj a to vzdělávání šlo docela od ruku těm učitelům s námi.

Studovala jste na naší škole a úspěšně jste zde složila maturitu. Co se vám prvně vybaví, když se řekne „GYBON”?

No tak určitě to budou moji spolužáci, alespoň někteří. Ostatně s mnohými jsem dosud v kontaktu a vybaví se mi budova našeho gymnázia a vybaví se mi určitě taky naše paní třídní, paní učitelka Čápová.

Považujete se za hodnou, nebo spíše zlobivou studentku? Měla jste na gymplu nějaký nešvar, problém?

(smích) Určitě si myslím, že jsem nepatřila mezi nejhodnější studentky, ale nebylo to takové jako „zlé zlobení”. Občas to byl klasický, takový adolescentní vzdor, bych řekla, a spíš to byl můj negativní vztah k některým předmětům, což ale neznamenalo, že jsem měla třeba špatný vztah k vyučující daného předmětu, spíš to bylo tím, že mě některé předměty bavily více a některé méně. Ale to tak bývá asi přirozeně.

Z čeho jste maturovala?

Maturovala jsem určitě z češtiny, angličtiny, občanky a dějáku.

Na naší škole jste zůstala, ale už jen v podobě členky Školské rady. Jak jste se tam dostala a co vás na tom baví?

V rámci Školské rady jsem nominována zřizovatelem, což je kraj Královéhradecký a podle pravidel zřizovatel jmenuje dva členy Školské rady a je logické a přirozené, že mě zajímá, jak fungují a dál působí instituce, na kterých člověk prožil kus svého života a jsem ráda, že můžu být, v podstatě, ve velmi úzkém kontaktu i s vedením školy a může se člověk vyjadřovat k věcem, které vnímá jako dobré, případně může navrhovat nějaká řešení, opatření u věcí, které třeba považuje za zlepšení hodné.

Co se vlastně na schůzi Školské rady řeší a k čemu je ta instituce?

Schůze Školské rady zahrnují jednak určité povinné položky, jako je projednávání výročních zpráv. Jsou to zprávy, které popisují jednak činnost školy za předchozí rok, ale je to také zpráva, týkající se hospodářského výsledku školy, takže jsou tam určité povinné záležitosti, ale nad rámec těch se můžeme vyjadřovat ke všem věcem, které považujeme za relevantní pro školu. Pamatuji si, že to není tak dávno, kdy jsme řešili otázku přezouvání se a potom další záležitosti. Teďka jsme třeba diskutovali poměrně zevrubně otázku evaulací, to znamená hodnocení těch jednotlivých předmětů ze strany studentů a studentek.

Po maturitě jste v HK zůstala a pokračovala na UHK. Nechyběl vám ten typický studentský život bez rodičů, kdy bydlíte na koleji a musíte se naučit samostatnosti? Mělo to nějaké výhody?

Já jsem studovala nejdřív tady skutečně pedagogickou fakultu. Nicméně ten studentský život jsem zažila, jak se říká „na plné pecky”, při studiu své druhé vysoké školy, protože jsem začala potom souběžně studovat na Univerzitě Palackého na Katedře politologie a evropských studií a tam to už byl život na kolejích nebo na privátě a byl to ten správný studentský život, s tím, že celé to moje studijní úsilí a ten život byl okořeněn i pobytem ve Španělsku, kdy jsem studovala v Madridu a tam to nebylo jenom o tom, že člověk je bez rodičů, ale je i bez svého rodného jazyka a je samozřejmě nucen se naučit, v případě Španělska, španělsky.

Čím jste se živila po studiích?

Já jsem, v podstatě, hned po studiích, ale už i v rámci studia učila. Učila jsem brigádně, právě na základní škole, ale víceméně po ukončení doktorských studií, právě v Olomouci, jsem hned nastoupila sem na univerzitu a učila jsme tady na Katedře politologie. Takže vlastně celý můj život je spojen s učením a to převážně s tím vysokoškolským. Zároveň ale mám zkušenost i ze škol základních a díky praxi i ze škol středních a musím říct, že jsem se, už od nějakých svých patnácti let, vždycky snažila pracovat, takže mám zkušenost i s uklízením, s prodáváním zeleniny a s prací v hospodě atd.

Co vás nejvíce baví na politologii? Jak jste se k ní dostala?

Vždycky mě bavily, především, moderní dějiny, kterých jsme se tolik ani nedotýkali v průběhu studia, což dodnes považuji za takovou velkou škodu. Bavila mě moderní historie, bavila mě analýza mezinárodních situací, problémů, zajímala mě politika a porozumění té politice, takže v kontextu těchto zájmů se nabízelo studovat politologii a i v rámci třeba studia občanky jsme politologii částečně měli, ale byl jenom takový malý dotyk a já jsem určitě chtěla té odbornosti porozumět daleko více a hlouběji, proto jsem se potom vrhla, kromě toho učitelství, na studium politologie.

Jste známá svou láskou k Latinské Americe. Co vám na ni přijde nejvíce zajímavé? Čím je latinskoamerický svět od toho evropského odlišný?

No tak Latinská Amerika je fascinující, ale zároveň nesmírně různorodá část světa, která nabízí pro mě naprosto úžasnou přírodu a krásné hory. Mám ráda hory, mám ráda přírodu, takže když tam jedu tak se většinou snažím kromě těch velkých měst dostat se i někam mezi úplně ty nejobyčejnější lidi, do nějakých venkovských oblastí, nebo do Amazonie, a protože to člověka i uklidňuje. Je to úžasný relax a kromě té přírody, mám ráda na Latinské Americe především Latinoameričany, protože Latinos mají trošku jinak nastavené srdce a svoji duši, než máme my a zase mě to přijde takové osvěžující a přijde mi vlastně fascinující, jak se oni dokážou vypořádávat s tím jak jejich životy jsou obtížné. Z hlediska sociálního, z hlediska ekonomického, že si nestěžují a že žijí ty své životy naplno, přestože, v těch životech mají spoustu překážek daleko víc, než jich máme my a vždycky si uvědomuji, že by bylo fajn, kdyby všichni ti naši stěžovatelé odsud si zažili třeba týden, měsíc v těch podmínkách, ve kterých tam ti lidé žijí.

Máte čas na ty cesty do Latinské Ameriky, teď při těch primátorských povinnostech?

Tak zatím jsem nevyjela:). Upřímně řečeno ty latinskoamerické cesty a ta dobrodružství hodně přerval covid, protože všechny cesty, které byly naplánované a vlastně padly a byly zrušeny. S tím že zatím v době primátorování, jsem v Latinské Americe nebyla, ale určitě pojedu a ostatně mám i částečný úvazek na Filozofické fakultě tady, takže se chystám určitě i v rámci nějakých našich výměnných pobytů jet do Latinské Ameriky učit.

Teď trošku z jiného soudku… Jak se stavíte k LGBT komunitě? Má podle vás dostatečná práva a podporujete manželství pro všechny?

Určitě podporuji manželství pro všechny! Myslím si, že je to velmi důležité téma, které ale zatím naši politici na té celonárodní úrovni, řekla bych, nedokážou dostatečně zvednout a nedokáží se dostatečně postavit za rovná práva pro všechny lidi, ať už jsou jakékoliv orientace. Takže za mě je potřeba toto téma otvírat, ostatně sama jsem to i učinila v jednom z rozhovorů pro Seznam Zprávy. Ten ohlas byl obrovský na ten můj rozhovor, když jsem mluvila i o svém vlastním životě a zkušenosti a myslím si, že je strašně důležité, aby lidi, který jsou v tom veřejném prostoru vidět a jsou nějakým způsobem veřejně činí čí známí, aby tato témata otvírali, aby dodávali energii a odvahu možná dospívajícím dětem, mládeži, děckám, které mají pochybnosti, nebo se bojí a považuji to za, tak trošku povinnost o těchto věcech hovořit.

Jaké byly vaše politické začátky?

Jsem v zastupitelstvu po třetí volební období, pokud se nepletu a moje politické začátky jsou spojeny s mým otcem, který byl dlouholetým zastupitelem v Hradci a s ním od počátku řešila záležitosti, týkající se komunální politiky a on mě vlastně přivedl do Hradeckého demokratického klubu, kterého byl a je dlouholetým členem. Takže spíš taková rodinná záležitost a anamnéza:).

Do té politiky jste vstupovala kvůli vašemu otci?

Ne, tak vstupovala jsem do té politiky kvůli tomu, že mě baví měnit věci. Já nerada bývám někým, s kým je hýbáno. Raději jsem ta, která ty věci rozhýbává, dokáže nějak ovlivňovat, takže je to spíš o mém aktivním přístupu k věcem veřejným, které mě prostě zajímají a nikdy pro mě nebylo dostačující říct si: „No ta věc taková je, protože taková je”, pro mě bylo výzvou snažit se ty věci změnit, a proto jsem asi do té politiky hlavně šla. A proto se snad považuji za člověka, který má nějakou mravní integritu, což si myslím, že je také důležité.

Třikrát jste byla zvolena hradeckou zastupitelkou, poté krajskou a zkusila jste to i do EP. Chtěla byste se prosadit i v té v uvozovkách „vyšší” politice? (tj. Senát, PS)

Je to otázka do budoucna. V tuhle chvíli tuto ambici nemám, protože pozice primátorky je natolik náročná časově a zavazující, že nemám ambici v tuhle chvíli nějak měnit své role. Na druhou stranu nemůžu vyloučit, že do budoucna nějaká taková aspirace bude. Každopádně pro mě není problém z nějakých pozic nějakou kandidátku podpořit svou nominací nebo svou kandidaturou. Určitě se budu ucházet znovu o pozici krajské zastupitelky, ale nikoliv proto, aby člověk kumuloval funkce, ale protože je přirozené a správné, aby primátor či primátorka velkého města, nějakým způsobem měl/a vliv, nebo přehled o tom, co se děje na té úrovni krajské, zejména pokud je to krajské město.

„Tato žena změní Hradec” hlásaly slogany vaší koalice před komunálními volbami v minulém roce. Měla jste obavy, že se vám ho změnit nepodaří (tedy, že nebudete zvolena)?

(smích) Já jsem neměla obavy, že nebudu zvolena, já to beru tak, že jsme do kampaně dali maximum, snažili jsme se, co nejvíc uspět a pak byla řekněme jedna šance, jak postavit koalici bez SPD a bez ANO. Tu šanci jsme využili ustavili jsme to tak, udělali jsme koalici, která je myslím velmi funkční, zatím se mi spolupracuje s kolegy opravdu dobře s tím, že určitě bych neřekla, že jsem měla obavy z toho, že nebudu zvolena, protože já jsem měla dobrou práci a kdybych nebyla zvolena, tak prostě pokračuji ve své práci, která mě bavila. Takže jako já nejsem v politice proto, že bych asi nemohla nebo nedokázala dělat něco jiného. Je to spíš důsledek nějakých jiných okolností a volebního výsledku.

„Komunálky” nakonec dopadly dobře pro vás i pro všechny ostatní, jelikož jste se stala první ženou v čele města. Jaké to je to „prvenství”? Cítíte, že máte větší zodpovědnost?

170 let to skutečně trvalo, než se žena stala starostkou či primátorkou našeho města, protože starostové tady jsou někdy od začátku padesátých let 19. století a já tu zodpovědnost cítím asi ne primárně kvůli tomu, že jsem první žena jako primátorka, ale protože zodpovědnost asi patří k mé povahové výbavě, takže ta zodpovědnost je opravdu obrovská. Je to zodpovědnost primátorská a není asi jako genderově podmíněná. Na druhou stranu, to že jsme první žena jako primátorka je pro mě důležité v tom slova smyslu, že to může uvolnit ty stavidla uvažování, třeba některých holek, žen, které třeba přemýšlejí o tom, že by kandidovaly nebo že by se začaly zajímat o politiku, že by vstoupily do nějaké politické strany nebo do nějakého subjektu, takže proto je to z mého úhlu pohledu důležité, protože to může fungovat jako motivace.

K těm předchozím otázkám se váže i tato: co si myslíte o ženách v politice? Domníváte se, že je jich dostatečné množství či že je jich příliš málo? Jak byste je vyzvala, aby se nebály a do politiky se zapojily?

Žen je málo, žen je málo, neskutečně málo. Když byste se podíval a srovnal si třeba počty, anebo podíl žen v legislativách latinskoamerických států a srovnal byste si to s Českou republikou, tak byste viděl, že ten svět, který my často považujeme za určitým způsobem zaostalý, tak že je daleko před námi, že nám opravdu utekli. Jsou země, kde je 50% členů vlády tvořeno ženami, to jsou členky, jsou to ministryně. To je jako v českém prostředí úplně nepředstavitelné, takže z mého úhlu pohledu máme co dohánět. Myslím si, že je potřeba ženy podněcovat nejrůznějšími incentivy, nejrůznějšími motivacemi k tomu, aby se politiky účastnily a já tu naši situaci vnímám jako velmi nedobrou.

Proč si myslíte, že je to nepředstavitelné v tom českém prostředí?

No, nepředstavitelné je to proto, že ty ženy v té politice nejsou, takže nemohou být ani ministryněmi. Je jich velmi málo v poslanecké sněmovně, je jich málo v senátu, je jich málo v komunální, regionální politice. To znamená, jako ani od spodu prostě tady nepřibývají. Když se podíváte na počty žen, které kandidují na kandidátkách, tak je to taky velmi malý podíl. Takže je to určitě spojeno s mnoha překážkami, které znemožňují participaci žen ve větším množství. Je to spojeno s nějakou očekávanou rolí žen, co se týká nějakých rodinných například představ. Je to o tom, že nemáme nejrůznější podněty, kdy by ženy byly zaměstnávány na částečné úvazky, kdy by existovaly instituce, které se daleko, řekla bych, flexibilněji dokáží třeba postarat o děti atd. Prostě je tady spousta překážek od nejmenší, až po opravdu velké, strukturální, které tvoří opravdu velké schody pro ty ženy, když je nepřekonávají a potom prostě do té politiky nejdou

Co se vám, od 15. 11. roku 2022 (tedy, když jste byla zvolena primátorkou), do dneška povedlo ve vedení města? Co naopak ne a chtěla byste to vylepšit?

Tak první, co si myslí, že se nám povedlo je, to že jsme vytvořili tým. A ono to může znít jako banalita, ale není, protože bez nějakého týmového pojetí pro mě není možné vést instituci a vždycky jsem na to kladla velký důraz. A přestože je potřeba mít slovo rozhodovat, tak to všechno se děje v nějakém kontextu týmové práce. A to je pro mě jako zásadně důležitě a to si myslím, že se nám povedlo. Vytvořili jsme tým, který si rozumí a který dobře pracuje.

Co se nám nepovedlo…..co se nám nepovedlo…….(smích)? Někdy se nám třeba nedaří vykomunikovat některé věci, tak jak bychom úplně chtěli a třeba příklad cedule u lávky, je pro mě úplně, jako zarážející, kdy vlastně nedopatřením nebo nějakou chybou jednotlivce, který dá někde nějakou ceduli, vznikne dojem o tom, že vlastně celé vedení města je úplně jako mimo a hloupé, takže tohle. Jo, to jsou věci, které člověk nedokáže uhlídat, ale potom ty důsledky nese jo, protože ty jo to, co se děje na sítích, tak všichni z toho mají hroznou švandu a já se jako nedivím:). Takže asi bych řekla, že někdy se nám může nepovést úplně dokonale ta komunikace v některých situacích.

S jakými hodnotami jste si přebírala primátorský řetěz? Co byste chtěla v Hradci změnit, postavit nebo zvelebit?

V mé gesci, mimo jiné, jsou základní školy, a tak jsme si všechny základní školy prošla a spočítala jsem, že bychom potřebovali investice zhruba za tři čtvrtě miliardy korun, abychom opravili a postavili všechno, co potřebujeme k té školské infrastruktuře. Takže já bych určitě chtěla zvelebit naše prostředí pro vzdělávání a pak bych určitě chtěla, aby se Hradec zase stal více městem cyklistů, aby tady bylo více cyklostezek a bezpečných chodníků a velmi bych si přála, abychom méně jezdili autem a více využívali těch výhod té alternativní dopravy a využívali naše MHDéčko, všechny ty způsoby mobility, které nepřináší tu škodlivou zátěž.

Poštěstilo se a byla jste pozvána na nedávnou inauguraci nového prezidenta. Jaké to bylo? Kdo tam s vámi z HK ještě byl? Chtěla byste pana prezidenta pozvat do HK?

Pro mě to byla obrovská čest a velká radost z toho (támhle ho mám vystaveného:), být pozvána od pana prezidenta, to jsem opravdu oceňovala. A v tom Vladislavském sále bylo pozváno asi 800 hostů, z toho 600, řekněme těch mandatorních a potom 200 dalších hostů z celé České republiky a vlastně i z okolí a za mě to byl úžasný zážitek vidět to plné nádvoří lidí, kteří se těší na nového prezidenta a těší se z nového prezidenta. Bylo pro mě potěšující vidět člověka, který je empatický, vidět člověka, který má, řekněme, zájem opět být nějakým „moderátorem” české politiky. A já to považuji za velmi důležité, za zásadní. A byla jsem tam se svým kamarádem, s mluvčím z univerzity, s Jakubem Novákem, který tady mimo jiné moderoval koncert na podporu Petra Pavla, takže ta moje volba, že pojedu s Jakubem byla v celku jasná. Jsme dlouholetí přátelé a co se týká pozvánky do Hradce, já jsem měla možnost panu prezidentovi osobně poblahopřát a v rámci té gratulace jsem ho samozřejmě pozvala do Hradce Králové:).

Jak jste se tam vlastně dostala, na tu inauguraci?

Pozvali mě:) (smích). Pozvali mě a já nevím, jako proč, jestli tam určitě nebyli všichni primátoři (nebo alespoň jsem je tam neviděla:), ale dostala jsem pozvání a vlastně nevím, jestli to bylo pozvání na základě mé podpory panu prezidentovi, anebo to bylo na základě tedy té pozice primátorské.

Jaké jsou vaše priority pro oblast školství?

O jedné prioritě už jsem mluvila, což je nutnost práce na infrastruktuře škol. Podle mě nám chybí infrastruktura tělocvičen, chybí nám tělocvičny, chybí nám opravdu prostor pro kvalitní pohyb dětí. Na některých školách nejsou ani dostatečné prostorové kapacity a výuka nemůže být potom dělena do menších skupin. Opravdu často učitelé nemají ani dostatečné zázemí ve svých kabinetech, takže je to jednak otázka investic do infrastruktury, za druhé a na to bych nechtěla zapomínat a chci to vypíchnout určitě mojí prioritou bude zvýšit i kvalitu a úroveň vzdělávání v Hradci, což mimo jiné jako zřizovatel těch škol můžeme dělat různými způsoby. Chtěla bych, aby školy byly motivovány k tomu, aby se vzájemně srovnávaly, aby se zlepšovaly, a za třetí chtěla bych, aby školy měly šanci vybírat si zaměstnance, učitele z těch nejlepších, to znamená budu i ve spolupráci s univerzitou podporovat a vytvářet nějaký stipendijní program, který umožní, opravdu kvalitním studentům, kteří budou studovat učitelství už se propojovat s těmi řediteli a hledat si místo na škole, která je zřizovaná městem. Ten ředitel samozřejmě bude mít jistotu, že ten daný student je tím správným budoucím kantorem pro školu

Co byste vzkázala všem žákům, žačkám, studentům a studentkám?

Vzkázala bych jim, že jim přeju co nejvíc inspirativních učitelů a učitelek a především bych jim vzkázala, že škola není všechno, že se mají rozvíjet také sami a hlavně že mají hodně číst, učit se jazyky a kriticky přemýšlet:).

---

Ondřej Březina