.png)
Když se řekne adapťák, všem se vybaví první zářijové dny v primě, kdy jste spolu s dalšími 29 lidmi vyjeli ze školního dvora v autobuse z devadesátých let s nápisem „VÝRAVA“ do Orlických hor na chatu Kristýnu (či Lenku ☺), abyste se zde seznámili se svými spolužáky.
Ani tento rok nebyl výjimkou a náš adaptační kurz začal zrovna tak. Abych vám zde nevyčetl seznam, co jsme vše dělali a nedělali, uvedu zde jen ty programy, které se mi líbily nejvíce a které mi toho mnoho daly. Jednou z těch nejlepších aktivit byla večerní detektivní hra, kdy jsme jako kolektiv museli vyřešit případ společnými silami.
V úterý, tedy druhý den našeho pobytu, jsme odpoledne nacvičovali divadelní představení. Poté jsme vyrazili spolu s naší skupinou a s paními učitelkami Čeloudovou a Popélyovou na boj o přežití. Bojovalo se na asi devíti stanovištích, na kterých byly různé aktivity na spolupráci s kolektivem. Večer po výtečných borůvkových knedlících jsme odehráli naše představení a pak jsme měli moc hezkou aktivitu, jež se jmenovala Kompliment. Spočívala v tom, že byl vytvořen kruh z dvaatřiceti židlí, v němž uprostřed byl položen tác se svíčkami. Seděli jsme celá třída spolu s naší třídní v kruhu. Ten, kdo měl po pravé ruce volno, někoho si tam pozval a musel o něm říct něco hezkého. Tato aktivita se mi velmi líbila, jelikož mě překvapilo, že po dvou dnech se všichni tak dobře znají a mohou si udělovat komplimenty.
Poslední den jsme si zahráli poslední hru, která spočívala v tom, že jsme si stoupli do dvou řad a natáhli jsme k sobě ruce. Někdo musel proběhnou tou naší „uličkou“ a ostatní tomu, kdo zrovna probíhal, museli ustupovat s se svýma rukama, aniž by dotyčný zavadil o naše ruce. Poté již následovalo jen zhodnocení kurzu a rozloučení se.
Moc děkuji za vaši účast v anketě na našem Instagramu!
Ondřej Březina