.png)
Venku přituhuje, večerní ulice jsou pořád plné ruchu. Ale my už máme dneska volno. Sestupujeme po několika schodech do útulného přítmí jedné z vinohradských kaváren, jejíž cihlové stěny nesou police s knihami. Nejdeme se sem jen schovat před mrazem, tato noc bude plná poezie.
Je 11. 1. 2022, 19:30 a v kavárně malého nakladatelství Fra, oceněného v loňském roce cenou Magnesia Litera za nakladatelský čin, se jako téměř každé úterý koná autorské čtení. Pořadatel večera Petr Borkovec, redaktor nakladatelství básník, publicista a překladatel, držitel cen Jiřího Ortena a Huberta Burdy, nejprve uvádí prvního z pozvaných básníků.
Radovan Jursa je ostravský kardiolog, ale dnes především autor své nové sbírky Mezzovoce. Po úvodních Otázkách Petra Borkovce publiku představil svůj vnitřní svět formou básní, mnohdy s připojenými komentáři. Hosté tiše upíjejí čaji či víno a skrze Jursovy verše vnikají nejen na operační sál, naslouchají i jeho pojetí lásky, ať už romantické či platonické.
Po krátké přestávce bere do ruky mikrofon další básník, student sexty B našeho gymnázia Lubomír Tichý. Je nejmladším autorem, který kdy byl na autorské čtení ve Fra pozván. Jeho počáteční nervozita rychle vyprchává, ve světě svých básní nabývá jistoty. Frekventovaně se v nich objevují motivy z venkova, především z rodné vsi Rozběřice a blízkého okolí. Příroda je Lubomírovi velmi blízká a často píše o ní nebo například o jejím střetu s virtualitou. V odpovědi na Borkovcovy otázky nastiňuje posluchačům povahu míst, z nichž tak často čerpá inspiraci. Svými neobvyklými postřehy a vybroušenými slovními obraty si Lubomír nakonec vysloužil veliký potlesk.
Večer končí a my se noříme do pražských nočních ulic.
(Titulek článku je citací z Lubomírovy básně.)
Téra & Aza