.png)
16. ledna tomu bylo 54 let, kdy se mladý dvacetiletý student vzdal svého života. Okolo půl třetí odpoledne se Jan Palach polil hořlavinou a následně se zapálil. Utrpěl velmi vážné popáleniny po celém těle, na které o 3 dny později, tedy 19. ledna, v nemocnici podlehl. Jeho čin velmi otřásl celou společností. Co ho vedlo k drastickému rozhodnutí? A proč o tom vlastně až dodnes mluvíme?
Abychom pochopili, proč si Jan Palach takto veřejně sebral život, musíme jít o pár měsíců zpět, konkrétně do období Pražského jara. Po období tvrdých represí komunistického režimu, trvajících už 20 let se tehdejší vedení strany v čele s Alexandrem Dubčekem rozhodlo uvolnit tvrdá opatření, jako byla cenzura nebo svoboda slova. Tomuto „zdemokratičtění“ se začalo říkat komunismus s lidskou tváří. Pořád to nebyla jednoduchá doba, avšak v porovnání s čistkami 50. let se jednalo o pohádkový svět. Většina z nás však ví, že tato idylka měla jen krátkého trvání. Vpád vojsk Varšavské smlouvy, v čele se Sovětským svazem, v noci na 21. srpna ukončilo veškerá rozvolnění dosavadní vlády. Znovu byla nastolena tvrdá represivní opatření, cenzura, mnoho osobností tehdy emigrovalo ze země. Začalo období takzvané normalizace.
Byl tedy toto důvod Palachova činu?
V jeho brašně byl nalezen dopis, ve kterém Jan Palach přesněji objasnil svůj čin. Palachovi prý nejvíce vadila pasivita a celkové smíření Čechoslováků s okupací Varšavské smlouvy. Svým činem chtěl v první řadě vyburcovat obyvatelstvo k tomu, aby se vzepřeli vůči komunistické straně a neupadli do stavu defétismu. Volal po celostátní stávce, požadoval konec cenzury projevu. V dopise mluvil i o skupině dalších mladých lidí, kteří provedou podobně tragický čin, pokud nebudou přijaty jejich podmínky. Jejich existence se však nikdy nepotvrdila.
Jaký efekt jeho čin tedy nakonec měl?
Jak už bylo řečeno, jeho čin se dočkal velkého ohlasu ve společnosti. Jeho pohřeb se zároveň stal velkou protestní akcí, jeho hrob byl častý shromaždištěm lidí protestujících proti režimu. I přes pokusy dehonestace ze strany tehdejší vlády se o události dozvěděl zanedlouho každý. Důkazem toho může být i Palachův týden v roce 1989, který předcházel celkovému kolapsu režimu a následné cestě za konečnou a vytouženou svobodou.
Cena života je nevyčíslitelná. Proto bychom si měli uvědomit, že žijeme v tak krásné době, že pro změnu není zapotřebí takto drastických činů. Važme si života takového, jaký teď je, a s úctou a pokorou přihlížejme na památku těch, kteří toto štěstí neměli.
Imrich Dioszegi
Comments