.png)
Mnoho lidí má s adventem spojeno jen málo tradicí jako je zapalování svíček na adventním věnci, svátek Mikuláše nebo otevírání adventního kalendáře. Existuje však mnoho zajímavých zvyků, které se postupem času vytratily z mnoha pamětí.
VÝZNAM SLOVA
Slovo advent vychází z latinského slova adventus, které znamená příchod a je dobou očekávání příchodu Spasitele. Doba adventu je přípravou na vánoční svátky.
KDY SE SLAVÍ
Advent obvykle trvá 4 týdny započaté nedělí nejbližší svátku sv. Ondřeje. První adventní nedělí začíná liturgický (křesťanský) rok. Čtvrtá adventní neděle předchází Božímu hodu vánočnímu nebo také Slavnosti Narození Páně. Tento den je oslavou narození Ježíše Krista. Letos začíná v neděli 28. listopadu a poslední adventní neděle se bude slavit 19. prosince.
TRADICE A ZVYKY
ADVENTNÍ VĚNEC
Nejznámějším symbolem adventu je adventní věnec, na kterém může být až pět svíček, které se postupně zapalují každou neděli až do Vánoc a slouží jako symbolický odpočet před Štědrým dnem.
Mezi nejčastěji používaný adventní věnec v České republice patří ten vyrobený z větývek jehličnanů, které představují život. Kruhový tvar věnce značí Boží věčnost, jednotu, vzkříšení, společenství a věčný život. Svíček je pět, z toho jsou tři fialové, jedna růžová a poslední uprostřed bílá. 1. svíčka nese jméno Naděje. Zapálíme na první adventní, tedy železnou neděli. 2. svíčka je pojmenována Mír. Zapalujeme ji na druhou, tedy bronzovou neděli. 3. svíčka se nazývá Přátelství. Zapalujeme ji na třetí adventní, tedy stříbrnou neděli. 4. svíčka se jmenuje Láska. Zapalujeme ji na čtvrtou, tedy poslední adventní neboli zlatou neděli. Do věnce můžete přidat i pátou svíci. Ta se dávala doprostřed a symbolizovala samotného Krista. Lidé ji zapalovali na Štědrý den po západu slunce.
ADVENTNÍ KALENDÁŘ
Historie adventních kalendářů sahá do konce 19. století, kdy vznikaly adventní kalendáře ručně a byla to spíše umělecká díla. Za „otce“ adventních kalendářů je považován Němec Gerhart Land, který jako první přišel se sériovou výrobou kalendářů. Kalendář byl tištěný a jmenoval se V zemi Ježíškově, nacházely se v něm dva listy papíru – na jednom byly vánoční obrázky, na druhém 24 básniček – a děti měly za úkol každý den až do Vánoc vystřihnout obrázek a nalepit ho ke správnému obrázku. Z obrázku na Štědrý den vznikl velký obrázek vánoční krajiny.
Adventní kalendáře se ve zbytku Evropy začaly postupně objevovat až po druhé světové válce. Postupem času si je každý národ přizpůsobil podle sebe a podle svých tradic.
V dnešní době je asi nejrozšířenější papírová verze adventního kalendáře s 24 políčky obsahujících sladkost. Existují ovšem různé druhy kalendářů, lidé si kalendáře sami vyrábí, existují dokonce elektronické verze nebo různé společnosti nabízí adventní kalendáře se svými výrobky.
PEČENÍ
Během adventu se také peče vánoční cukroví zejména perníčky. Adventní čas totiž odpovídá době, kterou perníčky potřebují ke svému změknutí.
SVÁTEK SVATÉHO ONDŘEJE – 30. 11.
V tento den se svobodné dívky odjakživa snažily různými věštbami odhalit identitu svého budoucího milého.
Mezi nejznámější ondřejovské tradice patří lití olova. Dívky přes klíčovou dírku lily do nádoby se studenou vodou horké olovo a na základě jeho tvaru hádaly povolání budoucího manžela.
V některých oblastech zase dívky zkoušely odhalit jméno pomocí vaření halušek. Do halušek ukryly jména mužů, které znaly. První haluška, která vyšla na povrch, odhalila jméno budoucího manžela. Pokud chtěly věštbu posílit míchali halušky vlastnoručně vyráběnou vařečkou, kterou vyřezali z kousku dřeva, který ukradly z dvora nějakého Ondřeje.
Na svatého Ondřeje nevěštily však jen dívky, ale i otcové. Pod čtyři hrnky otočené dnem vzhůru ukryl čtyři předměty – chléb, prsten, hřeben a hlínu. Hrnky zamíchal a následně si jeho čtyři rodinní příslušníci určovali vlastní osudy. Ten, kdo pod hrnkem našel chléb, měl během následujícího roku zbohatnout, prsten představoval svatbu, hřeben nemoc a hlína měla ohlásit smrt někoho blízkého.
SVÁTEK SVATÉ BARBORY – 4. 12.
Druhou šanci na vyvěšení svého milého přinesla svatá Barbora. 4. prosince všechny vdavekchtivé dívky odřízly větvičku z třešně i s pupeny, zvanou také barborka, a vložily ji do vázy. Ta dívka, jejíž větvička do Vánoc rozkvetla, se měla do roku provdat. To, odkud bude ženich pocházet, měl naznačovat směr, kterým se větvička ve váze otočila. Druhou variantou bylo utrhnout si větviček několik a do každé zašeptat jméno mládence. Větvička, která do Vánoc rozkvetla jako první, předpovídala jméno nastávajícího. Otázkou však zůstává, jak si pamatovali, která větvička je která.
Dodnes se zachoval zvyk pověsit za okno punčochu, v níž děti ráno najdou malou sladkost právě od svaté Barbory.
SVÁTEK SVATÉHO MIKULÁŠE – 6. 12.
Tento svátek je v současnosti ze všech adventních svátků nejoblíbenější. Ten byl podle legendy biskupem v Myře (nachází se na území dnešního Turecka) a protože měl rád děti, stal se jejich patronem. Mikulášské průvody obcházely domy už ve středověku, v 18. a 19. století je postupně nahrazovaly skupinky, v nichž byl Mikuláš doprovázen čerty a anděly. Dnes obchází Mikuláš a čertem a andělem v předvečer 6. prosince a rozdávají hodným dětem sladkosti a zlobivé straší čerti a dostávají jen brambory či kousek uhlí.
SVÁTEK SVATÉ LUCIE – 13. 12.
Na svatou Lucii připadá poslední den čarodějnic. Během tohoto dne mají být domovy čisté, proto dívky každý kout domu pořádně vymetaly. Rovněž se převlékaly za sv. Lucii (byly oděné v bílém, tvář měly natřenou bílým pudrem a ukrytou za maskou se zobákem) a husím peřím vyháněly z domovů nemoci a zlé síly, které na Lucii pořádně řádily a byly na vrcholu svých sil. Aby bylo vyhánění zlých duchů co nejefektivnější, lidé bouchali dveřmi i hrnci a dupali nohama…, no prostě dělali co největší hluk.
JMELÍ JAKO DEKORACE
V době adventu se domy zdobí jmelím, které má přinášet štěstí a požehnání celému domu. V zemích s keltskou tradicí se k adventní vánoční výzdobě přidává také cesmína a břečťan, které domov chrání před zlými duchy.
BETLÉMSKÉ SVĚTLO
Od roku 1986 se v Betlémské jeskyni zapaluje plamínek, který se díky skautům a dobrovolníkům šíří po světě jako Betlémské světlo. Světlo se rozváží po celém Česku a s lucerničkou si pro něj může přijít každý a následně si ho může přinést až k sobě domů.
ZDROJE:
Tereza Burianová